Ačkoliv je pravděpodobnější závod ve sjezdu prohrát než vyhrát, nebrání to cyklistům, aby se při sjezdu pokoušeli rozhodnout o vítězi etapy, klasiky, či dokonce celkové klasifikace Tour. Je to tak, závody lze rozhodovat i při jízdě z kopce, a zde vám přinášíme 11 sjezdů, které tak či onak rozhodly o triumfu jezdců:
Tom Pidcock, Tour de France 2022, 12. etapa
Začněme nejnovějším příkladem: Tom Pidcock předvedl při sjezdu z Col Du Galibier mistrovskou jízdu. Kdyby tento britský jezdec nesvištěl dolů závratnou rychlostí, patrně by nedohnal ujíždějící skupinku a nemohl by si vychutnat opojné vítězství v legendární etapě na Alpe d’Huez.
Sean Kelly, Milán-San Remo 1992
O monumentu Milán-San Remo se říká, že je ho nejlehčí dojet, ale nejtěžší vyhrát. Ir Sean Kelly jej dokázal vyhrát dvakrát. V roce 1986 porazil ve sprintu Grega Lemonda a Maria Becciu, které dohnal při stoupání na Poggio. V roce 1992 pak vyhrál další sprint, tentokrát proti Morenu Argentinovi (který pro něj nepředstavoval nebezpečného soupeře). Znovu se však rozhodovalo při sjezdu z Poggia, což je část závodu, kterou zná každý profík nazpaměť a která rozhoduje o vítězi a poraženém.
Matej Mohorič, Milán-San Remo 2022
Slovinec Matej Mohorič byl vždy vynikajícím sjezdařem. Má zásluhu na tom, že UCI v roce 2021 zakázala tzv. “super tuck” pozici, kdy jezdec jede skrčený na horním rámu kola. Co však zatím zakázáno nebylo, jsou dropper sedlovky, se kterou jel tento jezdec týmu Bahrain-Victorious, aby snížil své těžiště. Zariskoval při sjezdu z Poggia a dojel si pro vítězství do Via Roma v San Remu.
Savoldelli, Giro d’Italia 1999, 14. etapa
Pokud vás Mohoričovo sjezd vyděsil, pak se raději nedívejte na Paola Savoldelliho, zvaného il falco, který se jako dravý pták vrhl do boje o vítězství 14. etapy Giro d’Italia v roce 1999. V první části videa (nahoře) není vidět, jak italský jezdec získává ve sjezdu z Colle Fauniera téměř dvouminutový náskok před Pantanim, Caucchiolim a Penou (ti jeli opatrně). Savoldelli je dožene, v těsném závěsu za ním jede Ivan Gotti (od času 21:52), převezme vedení, pokračuje sám, až nakonec dožene Missagliu, který se ostatním utrhl.
Při stoupání na Madonna del Colletto se zbaví Missaglii a poté se řítí dolů, jako by znal každou zatáčku a nerovnost. Pokud neznal, tak bychom mu neříkali sokol, ale kamikaze.
Vincenzo Nibali, il Lombardia 2015
Po vyloučení ze závodů Vuelta a España za to, že se držel týmového vozu, zajel tento italský cyklista finále sezóny hodné jeho třídy a statistik. Po druhém místě v Coppa Agostoni a výhrách v Coppa Bernocchi a Tre Valli Varesine si dojel pro vítězství také v Trittico Lombardo. Mezitím skončil třetí na Memoriálu Marca Pantaniho, pátý v GP Industria e Commercio di Prato a 42. na Mistrovství světa v Richmondu. Nejlepší výkon však “žralok z Messiny” předvedl na Giru di Lombardia, posledním monumentu roku – klasice padajícího listí. Vrcholem byl sjezd z Civiglia.
Chris Froome, Tour de France 2016, 8. etapa
V letech 2013 a 2015 si Chris Froome zajistil vítězství Tour de France prakticky už v první horské etapě. Něco podobného mělo přijít i v roce 2016. Tím spíše, že se jela náročná osmá etapa v Pyrenejích, kde se nachází průsmyky Tourmalet, Hourquette d’Ancizan, Val Louron-Azet a Peyresourde. Specialitkou této etapy bylo, že nekončila na vysokohorském bodě, ale v Bagnères-de-Luchon. Celému závodu dominoval tým Sky, nicméně Chris Froome neútočil při stoupání na Peyresourde. Učinil tak až na začátku sjezdu a předvedl vynikající výkon, díky němuž nakonec etapu vyhrál a oblékl žlutý trikot.
Marc Hirschi, Tour de France 2020, 12. etapa
Úzké, nepravidelné silnice s nerovným povrchem a plné nepřehledných zatáček. Zkombinujte to s neustále se měnícími světelnými podmínkami po celé délce klesání, kde se střídají velmi slunné části s těmi zahalenými v stínu, a dostanete neuvěřitelně technicky náročný sjezd, při kterém ti nejlepší sjezdaři jedou na hranici svých možností (možná i trochu za ní), aby dosáhli vítězství. Přesně to dokázal Švýcar Marc Hirschi ve 12. etapě bizarní a překvapivé Tour de France 2020.
Alex Aranburu, Itzulia 2021, 2. etapa
Někdy je znalost terénu stejně důležitá jako sjezdařský um. To byl ostatně případ baskického cyklisty Alexe Aranburua ve druhé etapě závodu Itzulia 2021. Zaútočil těsně před vrcholem La Asturiana, čímž si vytvořil náskok, který pak při sjezdu na mokré vozovce ještě zvýšil, aby mohl vítězoslavně zvednout ruce nad hlavu při průjezdu cílovou páskou v Sestau.
Nairo Quintana, Tour des Alpes Maritimes 2022, 3. etapa
Někoho možná překvapí, že jsme tohoto kolumbijského jezdce zařadili na náš seznam, nicméně pravdou je, že Nairo Quintana je neskutečně zručný cyklista. Ano, nechce se mu moc střídat jezdce v čele skupiny a je proslulý tím, že si loktem říká o okamžité vystřídání, ale každý má svou roli. Při pohledu na Naironmanovo výsledky je zřejmé, že tento Kolumbijec ví, jak využít své největší přednosti. Prokázal, že je vynikající vrchař a opravdový mistr při jízdě ve formaci zvané terezín, ale rovněž ukázal své výjimečné dovednosti ve sjezdu, jako například během stoupání a sjezdu ve třetí etapě Tour des Alpes Maritimes et du Var, kde si došel pro vítězství etapy i celého závodu.
Romain Bardet, Critérium de Dauphiné, 5. etapa
Stoupání na Col d’Allos z Barcelonnette je dechberoucí, nicméně sjezd pořádně prověří cyklistovu techniku, instinkt, znalosti i odvahu. Tím spíš, pokud jedete o vítězství v etapě na jednom z nejprestižnějších týdenních závodů: Critérium du Dauphiné. Klesání z Col d’Allos do Barcelonnette má vše: úzké, klikatou silnici (zejména ve střední část tohoto 17,5 km dlouhého sjezdu), hrubý asfalt, nerovné povrchy, štěrk… Jinými slovy jde o výzvu, které se mohou postavit pouze profesionálové, jako je Francouz Romain Bardet, s vědomím, že mají celou silnici pro sebe.
Chris Froome, Giro d’Italia 2018, 19. etapa
Na závěr se podívejme na jeden z nejúchvatnějších cyklistických výkonů posledních let: vítězství Chrise Frooma. Jeho velkolepý výkon započal 80 km před cílem, na Colle delle Finestre, kde končí asfalt a začíná hlína. Froome si poté pojistil vítěznou pozici při sjezdu z Kottických Alp a vítězství upevnil ve stoupání a sjezdu na Sestrière a v závěrečném stoupání na Bardonecchia (Jafferau). Netřeba slov:
