I nejlepší přítel člověka se pro nás může stát hrozbou. A pro cyklisty to platí dvojnásob, byť třeba sami se psem žijí a za normálních okolností s nimi nemají problém. Jde totiž o to, že psi jsou na nás obvykle milí a hodní, když jdeme po svých, ale jakmile nasedneme na kolo a rozjedeme se, situace se rázem změní.
I když třeba jako cyklista nemáte žádnou negativní zkušenost se psy, patrně znáte někoho, kdo takové štěstí neměl. To platí zejména pro horskou cyklistiku a gravel, nicméně tyto patálie se nevyhýbají ani městským oblastem. Někteří cyklisté se psů bojí víc než čehokoliv jiného, dokonce víc než projíždějících motorových vozidel. A co si budeme povídat, při cestě potkáváme opravdu hodně nejrůznějších vozidel, zatímco útoky psů jsou poměrně vzácné. Rozhodně ale neuškodí, když budete vědět, jak se v takové situaci chovat.
My však v Siroku nejsme žádní odborníci na psy, takže bychom vás raději odkázali na toto video se skutečným expertem, který je mimochodem také cyklista a svého pejska bere na výlety s sebou. Ve videu vysvětluje důvody, proč na nás psi takto reagují a co bychom v takové situaci měli dělat. Využívá přitom skutečné životní situace, do kterých se on i jeho pes dostali. Poznámka: Pokud neumíte Španělsky, zapněte si titulky.
Dané video tedy bereme jako mustr a přidáváme k němu i osobní zkušenost autora tohoto článku, který se rovněž dostal do několika podobných situací, které však naštěstí skončily bez vážnějších následků. Většinou se jednalo o útoky ovčáckých psů v odlehlých oblastech, ale ani menší plemena a mastifové nejsou výjimkou. Jakmile vás pes zmerčí, okamžitě se za vámi rozběhne a začne štěkat. Pokud jedu dostatečně rychle, tak prostě pokračuju v tempu a bedlivě sleduji okolí i situaci za sebou. Už se mi ale párkrát stalo, že mě pes napadl uprostřed stoupání. V takovém případě můžete buď okamžitě zastavit, jak radí ve videu, nebo pokračovat v pomalejším tempu a rukama i zvýšeným hlasem dávat najevo, ať jde pryč. Až doposud mi to vždy vycházelo.
Jediné nešťastné setkání se psem jsem měl s německým ovčákem. Jeho páníčci šli na procházku a psa měli navolno. Vůbec jsem toho psa neviděl a v momentě, kdy jsem projel kolem jeho páníčků, mě napadl. Pes vůbec neštěkal, prostě po mě vystartoval, shodil mě z kola a snažil se mě kousnout, když jsem ležel na zemi. Jeho páníčci na něj začali křičet a snažili se ho chytit. Když se jim to podařilo, dali ho zpátky na vodítko a omlouvali se mi. Přiznám se, že se mi dost ulevilo, ale zároveň jsem byl pořád pěkně vyděšený. Majitelé psů by měli vědět, jak je důležité trénovat a vychovávat svého mazlíčka a učit ho porozumět okolí, ale také nenechávat volně pobíhat psa, který je agresivní na ostatní. Podobná situace by samozřejmě mohla mít mnohem horší následky, kdyby byl napaden někdo zranitelnější, jako například dítě nebo starší člověk. Majitelé psů by si zároveň měli uvědomit, že v podobných oblastech nechodí pouze lidé, ale také jiná zvířata. V některých zemích je navíc zakázané mít psa bez vodítka na veřejných místech, a to včetně venkovských oblastí.
Snad vás moje zkušenost neodradí od cyklistiky, to opravdu nebylo mým záměrem. Za celou tu dobu, co jezdím na kole, bych jednotlivé útoky psů spočítal na prstech rukou. Věřím, že je ale dobré znát postup, jak se v takovém případě chovat. A pokud máte psa, snažte se ho prosím řádně vychovat a nenechávejte ho pobíhat navolno mezi lidmi, ať nedochází ke zbytečným nehodám. A pokud žijete v domě, zavírejte dveře, aby váš pes nevybíhal ven a nehonil cyklisty, aby nás už do budoucna vyděsilo maximálně tak náhlé zaštěkání.
