Existují různé produkty Siroko se jmény, díky nimž fanoušci cyklistiky vidí vše přes růžové brýle. Nejen proto, že některé oděvy jsou ve skutečnosti růžové, ale také proto, že tyto názvy odkazují na symbolická místa Giro d’Italia. Dnes budeme hovořit o Gavia-Mortirolo, horských průsmycích, které jsou součástí závodu corsa rosa.
Začněme s Gavia Pass, kterému jsme věnovali jeden pár růžových cyklistických slunečních brýlí z naší kolekce K3 Siroko. Byl to americký cyklista Andrew Hampsten, který si oblékl růžový dres po epickém a strašlivém dni plném sněhu a mrazu v Giru roku 1988. Dnes by se tato etapa neuskutečnila, ale tehdy nebyla navzdory předpovědi zrušena. Možná organizátoři chtěli televizní show plnou bitev gladiátorů jako ve starověkém Římě. Ale pokud to byl cíl, nevyšlo to: kvůli povětrnostním podmínkám nebylo možné vysílat naživo, ale diváci mohli alespoň sledovat třesoucí se cyklisty v cíli:
Gavia je horský obr. Dlouhý 20 km od Ponte di Legno, 1300 metrů převýšení v průměru 6,6%. Nezdá se to, ale prvních 6 km je „snadných“. Dalších 14 km stoupá v průměru o 8,5% až s 10% rampami a v roce 1988 se přidaly úseky nezpevněné polní cesty (na konci 90. let byla cesta úplně zpevněná).
Předpověď počasí byla tehdy správná. Na začátku déšť a zima. Jezdci vyšlapali nahoru a dolů po Aprica. Někteří z nich po sestupu mrzli a vypadali, jako by viděli ducha. Na Gavia krátce po startu začalo sněžit a na 2621 metrů vysokém vrcholu bylo ještě chladněji a hustě sněžilo. Ten rok dosáhly teploty na vrcholu Cima Coppi -5 °. Hampsten řekl, že se cítí jako doma, když jezdil do školy ve sněhu po štěrkových cestách Colorada. Na vrchol dosáhl 47 sekund před maglia rosa, italským Francem Chiocciolim. Největší výhodou Američana nebyl náskok pár sekund, ale předzávodní příprava týmu. Manažer týmu Jim Ochowicz a ředitel sportif Mike Neel nenechali nic náhodě a den předem pro své jezdce koupili vybavení do sněhu. Na vrcholu Gávie Ochowicz čekal na Hampstena s několika vrstvami oblečení navíc a občerstvil ho horkým nápojem na sestup.
Američan sjel po polní cestě Gavia na svém 7-Eleven Huffy, což bylo Land Shark kolo vyrobené na míru od amerického řemeslníka Johna Slawty, na kterého se Hampsten spoléhal od předešlých let v týmu Levi’s-Raleigh. Plánování týmu před závodem mělo vliv na další změny v závodě proti Chioccioli, při jízdě do kopce s maximálním úsilím jezdci tolik netrpí zimou. Avšak sjezd už je jiná a tehdy se zima stala nejhorším nepřítelem Itálie. Ovšem někteří jezdci zvládají zimu lépe než druzí. A tak Erik Breukink (na obrázku níže), který měl rukavice s krátkými prsty a cyklistickou čepici, skončil vítězstvím, když dohnal Hampstena na konci sestupu do Bormia.
Sjezd byl tak mrazivý, že Belgičan Johan Van der Velde, který jako první dosáhl vrchol Gavie v dresu s krátkým rukávem, se musel zastavit na cestě dolů, aby se zahřál, a pak se vrátit nahoru pro teplé oblečení. Ztratil 47 minut. Leader Franco Chioccioli dorazil během následujících 5 minut. Jeho tvář vypovídá za všechno.
Ital mohl použít zimní bundu od Siroko, aby úspěšně čelil zimě celých 26 km z vrcholu do Bormia. A také sportovní sluneční brýle Siroko K3 Gavia, s anti-mlhovými skly, díky kterým by viděl trochu lépe při sestupu a vypadal by skvěle v kombinaci s maglia rosa, o který ten den přišel kvůli Hampstenovi. Díky své statečnosti, vynikajícímu plánování týmu a správnému vybavení se stal prvním a jediným Američanem, který kdy vyhrál Giro. Může se mladý Brandon McNulty stát druhým Američanem, který toho dosáhne vítězstvím v roce 2021? Kdo ví. Víme však, že Gavia Pass nebude letos kritickým bodem, protože již není součástí corsa rosa, ani obávaného stoupání, které následuje.
Mortirolo bylo inspirací pro vytvoření extra pohodlných cyklistických kraťasů, s měkkou, prodyšnou vložkou a lehkými, pevnými kšandami, které pohodlně sedí a drží kraťasy na místě, když se pohybujete v sedle otáčivým pohybem doleva a doprava, což je klasický pohyb při stoupáních, obzvláště takových jako je Mortirolo. Opravdu drsné stoupání je velmi populární, navštěvujího turisté a nadšenci pro cyklistiku z celého světa, kteří se pravidelně shromažďují okolo tratě, aby jim nic neuniklo.
Pro profesionály je to noční můra, nenávidí to. Kdyby mohli, vybrali by si jakéhokoliv jiného alpského obra, aby nemuseli čelit rampám Mortirola. Jak říká sprinter Mark Cavendish: „Je to hustý, fakticky hustý – neuvěřitelně strmý a nebere to konce. Pokud byste mě požádali o tři slova, abych to shrnul, řekl bych strmý, dlouhý a proklatý! “. Geraint Thomas k tomu dodává: „Mortirolo má několik bodů, kdy si říkáte, zda-li to někdy skončí. Stoupáte tak pomalu, že se váš Garmin automaticky vypne, protože předpokládá, že jste přestali šlapat”
Pravdou je, že Mortirolo je poměrně nedávný výstup, protože byl poprvé v závodu ze strany Monno (jeho méně známý svah) v Giro v roce 1990. Extrémně tvrdé stoupání z Mazzo bylo otevřeno v následujícím roce, což znamenalo začátek celé řady nových stoupání, které fanoušci cyklistiky (L’Angliru, Zoncolan … ty vedou kamkoliv se dostane beton a představivost organizátorů), někdy označují jako „kozí stezky“. V případě Mortirola nejsou příliš daleko od pravdy, protože před vydlážděním to byla cesta používána pastýři k vyhánění dobytka na pastviny.
Představte si překvapení jezdců v roce 1991, kdy čelili vyčerpávajícímu výstupu na Mazzo s 42-zubovým malým převodníkem a 24-zubovým velkým řetězovým kolem. Musíte jíst hodně bresaola della Valtellina, aby vaše svaly nevybuchly s těmito převodovými stupni. Pro srovnání: v poslední době stoupali jezdci malý převodník s 34 zuby a velké řetězové kolo s 30 zuby. Pokud byste se tedy v určitém okamžiku rozhodli to zkusit, ujistěte se, že máte správné převody a buďte trpěliví. Kolo odolává, pneumatika se tře o drsnou cestu, zdá se, že se prostě nepohnete vpřed. Tento magnetismus se nazývá gravitace.
Kozy pobíhají po horách a ne vždy stejnou cestou, ani všichni pastýři nežijí ve stejné vesnici, a tak kromě dvou výše zmíněných svahů existují i jiné možnosti stoupání. Jeden z nich, z Tovo di Sant’Agata, který byl použit v roce 2012 na Giru. Je možná ještě těžší než ten z Mazzy, protože průměrné převýšení je vyšší, kdyby tam nebylo 5 kilometrů klesání z vrcholu.
- Výstup z Monna: 12 km, převýšení 1000 m, maximální výška 1852 metrů, maximální sklon 16%, průměrný sklon 7,5%.
- Výstup z Mazzo: 12,2 km, převýšení 1307 m, maximální výška 1852 metrů, maximální sklon 20%, průměrný sklon 10,7%.
- Výstup z Tovo Sant’Agata: 12,5 km, převýšení 1323 m, maximální výška 1852 m, maximální sklon 23%, průměrný sklon 10,6%.
V polovině stoupání z Mazza na Piaz de l’Acqua je socha na památku Marca Pantaniho a jeho vyčerpávajícímu výkonu z roku 1994. O pět let později se Pantani připravoval na další výstup, ale byl diskvalifikován po krevním testu, který ukázal, že jeho hematokrit přesáhl 50%. Za čin byla zodpovědná mafie, jak bylo oficiálně prokázáno o mnoho let později. Il Pirata byl okraden o vítězství.
Po dvou etapách na Giro v roce 1996 se po časovce ujal vedení Španěl Abraham Olano. Před dojezdem do Milána byla „jen“ ještě jedna divoká jízda: 250 km dlouhá, 6000 metrů převýšení, která začala na Passo della Mendola, pokračovala na Passo del Tonale a skončila na dnešní etapě Gavia-Mortirolo, 30 km od cílové čáry v Aprica. Olano vydržel až do Mortirola, kde nakonec podlehl gravitaci. S více než 70 kg neměl šanci proti Rusům Tonkovovi a Ugrumovovi a Italům Gottimu a Zainovi, kteří vážili jen něco málo přes 60 kg. Ztratil Giro, na třetím stupni vítězů se držel o pouhé tři sekundy. Letos ani Mortirolo, ani Gavia nebudou kritickými body corsa rosa, ale místo nich určitě zaujmou Zoncolan, Pordoi, San Bernardino, Giau … a další skvělá stoupání Giro 2021.
