Doufáme, že nám vlámští čtenáři prominou naši troufalost, že jsme použili jeden z jejich vlastních termínů a pojmenovali jím náš produkt. Jedná se o klasické a elegantní černé cyklistické kraťasy s malým bílým logem Siroko, které vskutku dělají čest svému jménu. Nejdřív se ale pojďme podívat, co vlastně termín flandrien znamená, abychom se mohli lidem z vlámského regionu omluvit.
Slovo flandrien bylo v souvislosti s cyklistikou poprvé použito sportovním novinářem Karlem Van Wijnendaelem (pravým jménem Carolus Ludovicus Steyaert). Stalo se tak na začátku 20. století, nejprve pouze v místních kronikách, ale později i v novinách Sportwereld. Flandrien byl pro Van Wijnendaela fyzicky zdatný, útočný cyklista, který se vyznačoval neobvyklou vytrvalostí a psychickou odolností. Carolusův pohled na povahu flandrienských cyklistů utvářelo jeho drsné dětství, kdy sloužil v zámožných francouzsky mluvících rodinách, aby měl peníze na jídlo. Jak napsal v roce 1942: “Převaha Vlámů nad Francouzi pramenila z toho, že byli potomky lidí, kteří museli dřít a otročit, aby vůbec přežili. […] Proto se nikdy nevzdávají. […] Pokud to mají děti v životě příliš jednoduché, těžko je lze vychovávat dostatečně důsledně a střídmě!”
Francouzsky mluvící reportéři však jeho pohled na flandrieny nesdíleli. Kvůli jejich agresivnímu a hrubému chování při závodech je vykreslovali spíše jako barbary. Je však více než pravděpodobné, že se ve svém úsudku nechali ovlivnit špatnou pověstí flandrienských sezónních pracovníků, kteří na počátku 20. století cestovali z východního Vlámska na západ, kde hledali práci ve Valonsku a severní Francii. Tento detail hraje důležitou roli. Flandrien tehdy nebyl člověk narozený ve Vlámsku, nýbrž Vlám, který se narodil ve východním či západním Vlámsku, což jsou dvě z dnešních pěti provincií Vlámského regionu. Právě tyto oblasti tvořily z historického hlediska ústřední oblast tehdejšího vlámského hrabství.
Nezpochybnitelnou roli zde hraje i historický kontext. Nacházíme se totiž na počátku první světové války, kdy se opěvovaly symboly, kultury i celé národy… Proto se ti, kteří byli pro frankofonní obyvatele pouhými barbary, jevili v očích Karla Van Wijnendaela jako hrdinové, jako jakési ztělesnění vlámského lidu: chudého, ale silného a s nezlomnou vůlí.
V té době byla cyklistika v rozkvětu, pro běžný lid se kolo stalo oblíbeným dopravním prostředkem a sportovci se mohli začít závoděním živit. Pro spoustu mladých flandrienů, které v životě nečekalo nic než tvrdá dřina, to byla šance, jak se vymanit z rukou osudu. Jedním z nich byl i Cyrille van Hauwaert. Tento rodák z Moorslede (západní Vlámsko) skončil v roce 1907 v závodě Paříž-Roubaix druhý, přičemž o dva týdny později vyhrál závod Bordeaux-Paříž. V následujícím roce opanoval závod Milán-San Remo a rovněž dobyl i Peklo severu. Peníze a sláva se jen hrnuly, takže není divu, že se pro spoustu svých krajanů stal idolem a modlou. V té době však museli nadějní cyklisté závodit mimo Vlámsko, neboť tento region tehdy ještě nebyl centrem cyklistických závodů, jak ho známe dnes.
To se částečně změnilo v roce 1908, kdy se konal první závod Tour of Belgium (Baloise Belgium Tour) a rovněž i Mistrovství Vlámska (Kampioenschap van Vlaanderen nebo Koolskamp Koerse). Není náhodou, že v den, kdy se konal tento ryze vlámský závod, vyšlo i první číslo deníku Sportwereld, ve kterém pracoval Van Wijnendaele. Stalo se tak pár měsíců poté, co Odile Defraye, čistokrevný flandrien narozený v Roeselare (západní Vlámsko), vyhrál Tour de France. To se stalo hnacím motorem prvního závodu Tour of Flanders (Kolem Flander), který se konal v roce 1913 pod záštitou novin Sportwereld s Leonem Van den Hautem v čele. Cílem bylo, kromě prodeje novin, šířit a vyzdvihovat vlámskou hrdost.
324 km dlouhá trasa začínala v Gentu a končila u velodromu v Mariakerku, přičemž zahrnovala oblasti St. Nicholas, Aaalst, Oudenaarde, Kortrijk, Veurne, Ostend, Roeselare – to vše bez opuštění východního a západního Vlámska a bez dlážděných stoupání, která jsou dnes pro tento závod charakteristická. Vítězem se stal flandrien Paul Deman, jehož životní příběh by vydal na špionážní film.
Účast byla nízká, stejně jako úroveň soutěže. Přestože Deman závodil pod francouzským týmem Automoto, Van Wijnendaele obvinil francouzské týmy, že zakázaly belgickým jezdcům účast v závodě. Faktem nicméně zůstává, že velcí belgičtí cyklisté té doby, jako Marcel Buysse, který právě dokončil třetí závod Tour de France, kde vyhrál šest etap s francouzským týmem Alcyon-Soly, nebo dříve zmiňovaný Defraye a van Hauwaert, se prvního ročníku opravdu neúčastnili.
Následující rok Marcel Buysse neuposlechl nařízení svého týmu a ovládl druhý ročník. Pro flandrieny byla obrovská vzpruha vidět své idoly vítězit nejen na francouzské půdě, ale i doma. Vlámská hrdost rapidně rostla, jenže cyklisty čekalo těžké a kruté období, kdy se na pět let přerušilo veškeré závodění. Od konce 1. světové války se však Tour of Flanders konal s železnou pravidelností, dokonce i během 2. světové války. Závod prošel celou řadou změn a musel překonat nespočet překážek a kontroverzí, než se stal tím, čím je dnes: nejdůležitější mezinárodní sportovní událostí roku v Belgii, zejména pak ve Vlámsku (v roce 2014 dosáhl přenos závodu ve Vlámsku tržního podílu 71 %).
Přestože některé závody existovaly již dříve, závodní scéna, tak jak ji známe dnes, se vyvíjela postupně. Od malých lokálních závodů až po velké klasiky a poloklasiky, včetně našlapaného kalendáře cyklokrosových závodů. Nemůžeme opomenout ani nespočet místních skupin, fanklubů, profesionálních týmů atd. Cyklistika se stala sportem Vlámů. Hlavně proto, že flandrieni vynikali a vyhrávali od samého začátku, což vytvářelo skvělý obsah a prodávalo noviny, jako například Sportwereld nebo Het Nieuwsblad. Cyklistika byla žhavým tématem rozhovorů lidí na ulici i v práci.
Ohlédneme-li se zpět do historie velkých cyklistických závodů, najdeme vlámská jména jako Lucien Buysse, Marcel Kint, Jef Scherens, Briek Schotte, Fred De Bruyne, Rik I (Rik Van Steenbergen, Rik II (Rik van Looy, přezdívaný Císař Herentals), Roger De Vlaeminck, Freddy Maertens, Lucien Van Impe, Eddy Merckx, Johan Museeuw… takto bychom mohli pokračovat až po současníky, nicméně na těchto jménech je patrné, proč je cyklistika ve Vlámsku víc než jen sportem.
Cyklistika je součástí vlámské kultury, ba co víc, pro mnohé se stala téměř náboženstvím, a to se vším, co k tomu patří. Je to ale také obchod, který je potřeba propagovat na mezinárodní úrovni, aby přinášel zisk. V jednom z nejúspěšnějších regionů Evropy tomu ani nemůže být jinak. To však vytváří napětí mezi ortodoxními a neortodoxními Vlámy, zejména pak v záležitostech, kde se střetává sport a kultura, jako například rozpory v používání daného pojmu. Termín flandrien původně označoval pouze cyklisty narozené na východě či západě Vlámska, poté všechny vlámské cyklisty, následně cyklisty narozené v Belgii, a když v roce 2003 vzniklo ocenění Flandrien roku, lidé zvolili italského cyklistu Paola Bettiniho. Kdyby byl Karel Van Wijnendaele naživu, jeho sloupek v novinách Het Nieuwsblad by jistě vzbudil víc kontroverzních reakcí než nedávný článek od Patricka Lefevera.
Možná si Carolus myslel, že jsou jeho krajané něčím výjimeční a že cyklisté z jiného regionu nemohou disponovat vlastnostmi skutečného flandriena. V tom se však mýlil. Cyklistika je plná bojovníků. Po celém světě najdeme jezdce, kteří neohroženě čelí jakýmkoliv podmínkám, nikdy se nevzdávají, útočí, disponují neuvěřitelnou silou, fyzickou výdrží a psychickou odolností. Vlámové, kteří milují cyklistiku a nekoukají pouze na národnost, to moc dobře vědí. Rozšířené používání pojmu flandrien pro cyklisty, jako je Bettini či Cancellara, je nikterak neuráží, spíše naopak – vyzdvihuje a povznáší vlámského ducha. Proto se ostatně cyklisté z celého světa vydávají do Vlámska, aby se tam pokusili probojovat mezi profesionály. Stejně jako jeden mladý americký jezdec na počátku 80. let minulého století, který se snažil dokázat, že kromě neuvěřitelného “hnacího motoru” disponuje i neutuchající houževnatostí. O tři roky později se stal prvním světovým šampionem, který nepocházel z Evropy a v roce 1986 dokázal to samé svou první výhrou v Tour de France. Jistě jste o něm slyšeli, jmenuje se Greg LeMond.
Nyní se ale posuňme ještě o krok dál. Svět cyklistiky je plný bojovníků, takže flandrienem se může stát skutečně kdokoliv. Ten, kdo po práci sedne na kolo a pustí se do intervalového tréninku, i když ví, že druhý den musí opět brzo ráno vstávat do práce. Ten, kdo se rozhodl dostat se do formy a vytrvale šlape do pedálů, i když má pocit, že se mu s každým stoupáním rozskočí srdce. Ale nevzdává to a za několik týdnů už vyjede stejné kopce a v klidu si u toho povídá. Každý, kdo přijme výzvu a s vervou se do ní pustí. Pokud vám to ale nestačí a chcete se stát ještě větším flandrienem, máme tu pro vás Flandrienskou výzvu. Za 72 hodin projeďte 59 nejslavnějších horských a dlážděných úseků Vlámska a vaše jméno bude vyryto do kamene v síni slávy centra Tour of Flanders (Centrum Ronde van Vlaanderen). Nevíme sice, co by na to řekl Van Wijnendaele, ale nedovolte, aby vás špatné cyklistické kraťasy brzdily na vaší cestě stát se skutečným flandrienem.
