Každý cyklista se dříve nebo později setká s píchlým kolem, takže by měl vědět, jak ho opravit a nafouknout. Mezi nejběžnější způsoby dofouknutí kol patří tradiční ruční pumpičky a moderní hustilky (na CO2 bombičky). Na popularitě poslední dobou získávají také elektrické minipumpičky, ačkoliv ty jsou prozatím stále jen takovou alternativou k výše zmíněným. V tomto článku si rozebereme výhody a nevýhody těchto dvou základních metod, abychom vám trochu pomohli s výběrem té pravé pro vás.
Tradiční pumpičky
Slovem „tradiční“ ruční pumpičky máme na mysli ty, na které obvykle v obchodě narazíte jako první a které zatím používá většina cyklistů. Jsou k dostání v různých velikostech, nicméně malá až střední velikost jsou nejběžnější, neboť jdou snadno přichytit k rámu kola, případně uložit do kapsy dresu/bundy. Minipumpičky lze mimo jiné skladovat i v brašně pod sedlem nebo v cyklo láhvi na nářadí.
Výhody:
- Funkčnost: Do ručních pumpiček nepotřebujete žádné CO2 bombičky, jsou totiž závislé čistě na pohybu vašich rukou. Trénujte tedy své svaly, abyste v případě defektu mohli pořádně zabrat a nafouknout kolo na potřebný tlak.
- Odolnost: Pokud se o ruční pumpičku dobře staráte, může vám bez problémů vydržet hezkou řadu let, což z ní dělá skvělou investici.
- Vhodná i pro začátečníky: Je sice pravda, že nafouknout plášť ruční pumpičkou, natož pak dosáhnout správného tlaku, nějakou chvíli trvá, ale samotný proces je opravdu jednoduchý a na cestách funguje bezvadně, takže je výsledná oprava rychlá.
Nevýhody:
- Čas a námaha: Ruční huštění plášťů může být vysilující, obzvlášť pokud používáte minipumpičku. Dosažení správného tlaku navíc může nějakou chvíli zabrat, přičemž u některých typů pumpiček je maximální tlak omezen. Určitě tedy nebude od věci, když u sebe budete vozit malou redukci, díky níž si pak kolo dofouknete u jakékoliv pumpy.
- Velikost: Minipumpičky lze sice bez problémů skladovat, ale při nafukování se s nimi mnohem víc nadřete. Z toho důvodu jsou lepší malé až středně velké pumpičky, které však do dresu jen tak nedostanete, takže budete muset na rám kola namontovat držák.
- O něco pomalejší způsob: Jak už jsme zmínili výše, čím je pumpička menší, tím víc se při huštění nadřete. Pokud tedy vy nebo vaši přátelé spěcháte, případně jste-li zrovna uprostřed závodu, pak pro vás ruční pumpička nebude to pravé ořechové.
CO2 hustilky
Tento způsob využívá bombičky s CO2 v malé hustilce, která obnový tlak v plášti během několika málo vteřin. Hodně si ho oblíbili jezdci, kteří jezdí závodně nebo se pravidelně účastní různých tour (zejména v horské cyklistice), případně ti, kterým jde o rychlost a skladnost.
Výhody:
- Rychlost: S touto hustilkou nafouknete kolo do pár vteřin, což oceníte, když máte zrovna naspěch, nebo když se zaseknete někde v půli cesty.
- Kompaktnost a nízká hmotnost: Díky velikosti CO2 bombiček i samotné hustilky se tento typ velice snadno skladuje, dokonce se bez obav vejde i do kapsy od dresu nebo láhve na nářadí.
- Prakticky bez námahy: Tento způsob huštění kol nevyžaduje žádné fyzické úsilí, takže vás nečeká náročné pumpování. Stačí jen připevnit hustilku k ventilku a zbytek už jde sám.
- Usazení bezdušového pláště: CO2 hustilka má tak silný tlak, že dokáže usadit bezdušový plášť, což s klasickou pumpičkou zkrátka nejde.
Nevýhody:
- Omezené použití: Jakmile je bombička prázdná, znovu už ji použít nelze. Pokud ji tedy použijete špatně nebo po cestě píchnete víckrát, načež vypotřebujete všechny náhradní bombičky, pak si asi rovnou můžete zavolat odvoz. Zvolíte-li tedy CO2 hustilku, pak s sebou pro jistotu vozte víc bombiček než duší. Běžně vozíte dvě náhradní duše? Pak mějte po ruce tři bombičky.
- Cena: Hustilku je sice možné používat opakovaně, ale CO2 bombičky ne, takže vás tento způsob bude pokaždé něco stát.
- Není nejlepší volbou pro začátečníky: Pokud neumíte hustilku používat, tak se klidně může stát, že zbytečně vyplýtváte plyn, případně plášť přehustíte, čímž si zaděláte na ještě větší problémy. Pokud jste začátečník, a přece jen si tuto hustilku koupíte, naučte se s ní nejprve zacházet nanečisto, abyste se vyhnuli případným komplikacím.
- Dopad na životní prostředí: CO2 bombičky jsou na jedno použití, takže logicky představují dodatečnou zátěž v podobě odpadu a emisí CO2. Jen pro představu, středně velké auto vypouští zhruba 143 gramů CO2 na kilometr, přičemž bombičky v sobě mívají mezi 16 až 25 gramy CO2.
Obecná doporučení pro používání CO2 hustilek
Používání CO2 hustilky může být vcelku rychlé a pohodlné, musíte s ní ovšem umět zacházet, abyste zbytečně neplýtvali plynem, neponičili si plášť nebo duši, ale hlavně, abyste se nezranili. Zde si pročtěte obecná doporučení pro efektivní používání CO2 hustilek.
1. Než vyrazíte, naučte se s ní zacházet
Obecně se doporučuje vyzkoušet si hustilku hezky v klidu doma, než se vydáte na cesty. Tak alespoň budete připraveni na případ nouze a nebudete muset kvůli vlastní chybět někomu volat, aby pro vás přijel.
2. S hustilkou a bombičkami manipulujte se zvýšenou opatrností
Jakmile se z bombiček uvolní vzduch, mohou být extrémně ledové na dotek, což je ostatně důvod, proč je většina CO2 hustilek dodávána s ochranným krytem. Pokud zrovna ta vaše ne, použijte alespoň rukavice nebo nějaký kus látky, abyste předešli nepříjemným omrzlinám.
3. Vyberte si vhodnou hustilku
Existují dva typy CO2 hustilek:
Se zabudovaným regulátorem tlaku vzduchu: S tímto typem hustilky budete mít kontrolu nad množstvím plynu, který do pláště napumpujete, abyste ho nepřefoukli. Kromě toho lze regulátor použít i k úpravě tlaku v plášti, aniž byste museli použít celou bombičku, pokud to není třeba. Mějte ale na paměti, že se nedoporučuje skladovat hustilku s připevněnou bombičkou. Regulátory běžně mívají ventilek, který je nejprve potřeba zacvaknout nebo zašroubovat, abyste mohli kontrolovat tlak. Jiné typy pak mají páčku, případně rovnou manometr pro úplnou kontrolu nad PSI.
Bez zabudovaného regulátoru tlaku vzduchu: Ačkoliv je tento typ CO2 hustilky levnější a snáz se používá, bombičku vyplýtvá celou najednou, takže nemůžete nastavit tlak v plášti přesně podle svých potřeb. Tlak můžete korigovat jedině tak, že při huštění stlačíte ventilek kola.
Začátečníkům se doporučuje sáhnout po hustilce s regulátorem, aby se vyhnuli chybám v důsledku absence kontroly nad tlakem a nedostatku zkušeností.
4. Používejte správné CO2 bombičky
CO2 bombičky jsou dostupné v různých velikostech: 16 g, 20 g a 25 g. Ujistěte se, že používáte velikost, která je kompatibilní s vašimi plášti:
16 g: Kompatibilní s většinou silničních kol.
20 g nebo 25 g: Doporučují se pro MTB kola a širší pláště.
Menší bombička nemusí širší pláště plně nafouknout a mít dostatečný tlak.
Vždy se ujistěte, že bombička pasuje do vaší hustilky.
5. Dbejte na kompatibilitu s ventilkem
CO2 hustilky jsou obvykle kompatibilní se dvěma nejrozšířenějšími typy ventilků: Presta (úzký ventilek) a Schrader (široký ventilek).
Ujistěte se, že je vaše hustilka kompatibilní s vašimi ventilky, případně, že k ní máte redukce na oba typy.
6. Použití CO2 hustilky
Ať už používáte bezdušové pláště nebo plášťovku, první věc, kterou musíte udělat, je opravit defekt. Přitom se ujistěte, že v plášti ani v okolí kola nezůstalo nic, co by mohlo způsobit další propíchnutí.
Používáte-li plášťovku, podívejte se na toto video:
Defekty u bezdušových plášťů nejsou tak běžné, ale rozhodně je nelze zcela vyloučit. Zde je návod, jak je opravit:
Po opravě defektu: používáte-li bezdušové pláště, dbejte na pořádné usazení, aby nedocházelo k úniku vzduchu; u plášťovky si zase dávejte pozor, aby se duše nezasekla mezi ráfkem a pláštěm.
Našroubujte bombičku do hustilky. U hustilky se zabudovaným regulátorem ji zašroubujte na doraz. Pakliže regulátor nemáte, vyhněte se úplnému zašroubování, aby nedošlo k proražení bombičky a předčasnému úniku vzduchu.
Připevněte hustilku k ventilku. Dbejte na to, aby byla koncovka hustilky pevně a správně upevněna kolem ventilku. Pokud máte ventilky Presta, nezapomeňte před nahuštěním odšroubovat pojistnou matici na špičce.
Vzduch vypouštějte pozvolna. Pokud můžete, použijte regulátor, aby se vzduch začal vypouštět pomalu a nedocházelo tak k příliš rychlému nebo nadměrnému nafouknutí. Tak budete moct skončit přesně v okamžiku, kdy dosáhnete požadovaného tlaku. Jestliže regulátor nemáte, začněte vypouštět vzduch, až budete plně připraveni, a bedlivě sledujte, kolik jde do pláště vzduchu, abyste ho nepřehustili.
Po nafouknutí přerušte přívod vzduchu. Až dosáhnete požadovaného tlaku, přerušte pomocí regulátoru přívod vzduchu a sundejte koncovku hustilky z ventilku.
Bez regulátoru rovnou sundejte hustilku z ventilku a vyčkejte, dokud se z bombičky nevypustí všechen vzduch.
Ukliďte hustilku a uschovejte použitou bombičku. Prázdné CO2 bombičky je třeba správně recyklovat, aby se snížil dopad na životní prostředí.
V neposlední řadě se doporučuje, abyste po příjezdu domů vyfoukli a znova nafoukli pláště pomocí dílenské pumpy, neboť po použití CO2 může časem docházet k úbytku tlaku. Pak byste se mohli mylně domnívat, že máte nový defekt, nebo že jste plášť špatně opravili. Rovněž mějte na paměti, že CO2 se moc nemusí s tekutými tmely pro bezdušové pláště.
Co je pro vás nejlepší?
To záleží na vaší úrovni, druhu cyklistiky, vašich vlastních preferencích a potřebách, ale také na tom, zda obvykle někam spěcháte.
Jezdíte-li jen tak pro radost, případně nemáte tolik zkušeností, pak by pro vás asi byla vhodná klasická pumpička. S ní nafouknete kolo svým vlastním tempem a nebudete se muset strachovat, že vám defekt pokazí celou vyjížďku. Použití pumpičky je navíc naprosto banální, stačí vám jen trocha trpělivosti a síly.
Pokud rádi závodíte, děláte horskou cyklistiku nebo nechcete vozit přebytečnou zátěž, pak sáhněte po CO2 hustilce. Vždy se s ní ale nejprve naučte zacházet, než sednete do sedla, aby vás pak případný defekt nezaskočil.
Když to shrneme, každý typ má svá pro a proti, ale k dostání jsou i jiné alternativy (například hybridní minipumpičky, které vám taky mohou dobře posloužit). Nakonec je ale stejně nejdůležitější úplně jiná věc – být dobře připraven a vybaven na každou jízdu.
